O permakulturních zahradách se v poslední době hodně mluví. Říká se například i to, že jsou to zahrady „pro líné“, že nemají žádný systém a je v nich nepořádek. Co z toho je pravda a co ne? Jaké jsou permakulturní zahrady opravdu?
Proč a k čemu je nám permakultura?
Trochu filozofie na začátek nemůže uškodit. Podstatu permakultury (z anglického „permaculture“) vystihuje již její název – „perma“, od slova permanentní, ve smyslu trvale udržitelný, a „culture“, což zpočátku znamenalo agriculture, tedy zemědělství, a později se rozšířilo na kulturu jako takovou, to znamená celé naše fungování a vztahy s okolím v tom nejširším slova smyslu. Že z toho nejste o nic chytřejší? V překladu do lidské řeči to znamená takové fungování, které co nejméně vyčerpává nás samé i okolní prostředí, takže se vše dokáže přirozeně obnovovat. Nebo ještě jednodušeji: je třeba dělat věci tak, abyste se co nejméně nadělali, co nejméně utratili, a měli přitom co největší užitek.
Pokud jde o zahradu, znamená to například i uvědomění si toho, co a kolik opravdu potřebujeme, vytvoření vhodných prostor a pěstování jen potřebného množství. I to je totiž jedna z cest jak mít zahradu, která zbytečně nevyčerpává zemi ani nás, ze které máme přiměřený užitek (psychický i materiální) s vynaložením minimálního úsilí.
Jiný systém
Pokud si „pořádnou“ zahradu představujete jako dokonale rovné okopané záhony bez stébla plevele, pak vám správná permakulturní zahrada bude opravdu připadat bez systému. Opak je však pravdou. Vládne v ní velmi sofistikovaný systém, ledaže na jiném principu. Je to systém inspirovaný přírodou. Například v lese rostou nejen stromy, ale pod nimi také nízké byliny a keře, které se navzájem podporují a vytvářejí si vhodné podmínky. Připadá vám les neupravený? Necítíte se v něm příjemně? A přitom si jen tak roste, bez rytí a pletí… Chce to tedy jen jiný pohled.
Jednou ze základních zásad permakulturní (nebo i přírodní) zahrady je fungování v souladu s přírodou. Využívání stejných principů, mechanismů a vztahů mezi rostlinami, živočichy a mikroorganismy, které jsou si v přírodě navzájem prospěšné. Pokud je odpozorujeme a použijeme v zahradě, i ona bude pracovat stejně samočinně, bez zbytečně vynaložené námahy a natrvalo.
Pestrost je cesta
Dalším důležitým principem zdravé přírody, a tedy i správné permakulturní zahrady, je různorodost. Právě díky ní je celý systém stabilní. Proto je pro přírodní zahradu typické smíšené pěstování, ve kterém se škůdci nešíří tak jednoduše jako v monokulturách.
I díky pestrosti se v permakulturní zahradě méně nadřete. No není to jen taková ledajaká pestrost. V první řadě je důležitý výběr druhů a odrůd, které budou na konkrétním stanovišti prosperovat – zdravá a silná rostlina je totiž odolnější. Přednost se dává houževnatým stromům a keřům, trvalým a víceletým rostlinám, případně rostlinám, které se samy množí, takže je není třeba každý rok pracně sázet nebo sít.
Kromě toho musíte vědět, které rostliny se navzájem snášejí a podporují a kterým kombinací se naopak je třeba vyhnout. Jinak řečeno, musíte respektovat tzn. alelopatické vztahy, tedy vzájemné působení rostlin. Je totiž výhodné sázet rostliny v takových kombinacích, aby si navzájem pomáhaly – například rajčatům se daří s kukuřicí, celerem nebo s bazalkou. Velmi užitečné je přitom kombinování zeleniny s bylinkami a květy – například aksamitník odpuzuje háďátka z cibulové zeleniny, lichořeřišnice pomáhá proti mšicím…
A tady je prostor zamyslet se i nad tím, co skutečně potřebujete, a co je jen nesmyslná móda. Opravdu potřebujete nízko sečený trávník? Neposlouží vám stejně dobře, a možná i lépe louka s květinami? Navíc je krásnější a je s ní méně práce. Opravdu potřebujete živý plot ze samých tújí? Nebude lepší vytvořit ho ze směsi ovocných keřů? Určitě to bude zajímavější i užitečnější využití místa – pro vás i pro včely a motýly.
Ne jen brát, ale také dávat
K zásadám permakultury patří i důsledné využívání toho, co nám zahrada dává, včetně vracení zdrojů v co největší míře zpět do zahrady. Například živiny se mají vrátit do půdy a klasické kompostování není jedinou možností. V přírodě vytvoří na podzim spadané listy a odumírající rostliny vrstvu organického materiálu, proto se i v permakulturní zahradě při sklizni nechávají rostlinné zbytky na záhonu – v zimě chrání půdu před mrazem, který by jinak zničil půdní bakterie, důležité pro její úrodnost. Ani hmyz nemá vymrznout. Příroda přece nerozlišuje škodlivé a užitečné živočichy či rostliny. Každý v ní má svůj význam a své místo.
Neodkrývat, zakrývat
V přírodě, zahradu nevyjímaje, není „nahá“ země přirozená. Je to jako pozvánka pro ty nejodolnější, nejrychleji se množící rostliny (jinak řečeno pro plevel) – haló, tady je volné místo, tady můžete růst! Jaké je permakulturní řešení? Nebojujte proti přírodě, jejíž součástí je i plevel, ale udělejte to, co má půda ráda – zakryjte ji. Nastelte na ni slámu, štěpku, listí… Příznivých účinků je hned několik – zabráníte tím erozi půdy, nebude se z ní vypařovat vláha, takže nebudete muset tolik zalévat, a nezbude místo pro růst plevele (ani pro okopávání).
Pokud by nějaký plevel přece jen přes nástélku přerostl, lehce jej vytrhnete (je třeba to ale udělat ještě před vytvořením semen). Potom ho jen nechte ležet na záhoně, aby mu prospěl. Pod nástélku můžete případně položit karton. Plevel, který už v půdě je, jím neproroste. Karton se časem spolu s vrchní vrstvou rozloží a půdu pohnojí. Rostliny vysazujte vždy do zakryté půdy, a to pestře a dostatečně hustě, tak, abyste nenechali místo pro ty nevítané. A ušetříte si práci s okopáváním i s pletím.
Není to „zahrada pro líné“
Je to spíše zahrada pro vnímající a přemýšlející. I v permakulturní zahradě je třeba pracovat, ledaže je to jiná práce a je jinak rozdělena v čase – například s vytvořením vyvýšených záhonů máte nejprve více práce, než s běžným zrýváním záhonu. Ale později vám zase práci zjednoduší a ušetří. Ano, je pravda, že v permakulturní zahradě se neryje ani neokopává. Pokud se totiž důležité půdní mikroorganismy a živočichové dostanou na světlo, zahynou, což půdě určitě neprospěje. Aplikuje se proto přesně opačný přístup, odpozorovaný z přírody – na povrch se přidávají vrstvy, které postupně ztlejí a vytvářejí tak novou zdravou půdu, podobně jako spadané listí, větve a odumřelé zbytky rostlin v lese. Opět je to tedy práce, jen jiná a v jiném čase.
Základem je dobrý plán
Abyste se v permakulturní zahradě méně napracovali, musíte v ní více přemýšlet a více si všímat prostředí v zahradě samé i v jejím okolí. Měli byste vybrat vhodné rostlinné druhy na vhodné místo a vhodně je zkombinovat, vysadit stromy tak, aby nestínily tam, kde potřebujete mít slunce, postavit zahradní domek tak, abyste se pro zahradní nářadí zbytečně nenachodili a případně jej využít i k vytvoření stinného místa k odpočinku… Pokud chcete být „permakulturní“ již od začátku, už v této fázi byste měli uvažovat o všech prvcích tak, že z nich chcete mít co největší užitek při vynaložení minimálních nákladů a námahy. Nejlepší jsou proto pochopitelně ty, které vám vydrží co nejdéle.
Integrace staveb do permakulturní zahrady
Integrace staveb do permakulturní zahrady je jako skládat puzzle, kde každý dílek – ať už je to garáž, altán, zahradní domek, skleník – musí přesně zapadnout do celkového obrazu. Umístění každé stavby je třeba pečlivě zvážit, abychom co nejlépe využili přírodní zdroje a vytvořili harmonický a funkční celek.
Umístění podle světové strany
- Jižní strana
Jižní strana zahrady nabízí maximální využití sluneční energie, a proto je optimální pro stavby, které vyžadují teplo a světlo. Můžete zde umístit například skleník, ve kterém prodloužíte vegetační období a vypěstujete teplomilné rostliny. Zimní zahrada na jižní straně poslouží jako pasivně vytápěný prostor pro relaxaci a pěstování.
Pokud plánujete stavbu domu, jižní orientace obytných prostor vám pomůže snížit náklady na vytápění. Nezapomínejte však, že v létě může na jižní straně docházet k přehřívání, proto je důležité zajistit stínění, například pomocí listnatých stromů, markýz nebo žaluzií na terase.
- Severní strana
Severní strana vaší zahrady, kam dopadá minimum slunečních paprsků, představuje ideální místo pro stavby, kde je žádoucí chladnější prostředí. Umístění garáže na severní straně ochrání vaše auto před přehříváním, zatímco v dílně si udržíte stabilní teplotu pro nářadí a materiály.
Kompost umístěný na severu se bude rozkládat pomaleji, což může být v některých případech výhodou. Severní strana zahrady nabízí také vhodné podmínky pro pěstování stínomilných rostlin, které by na přímém slunci neprospívaly.
- Východní strana
Východní strana vašeho pozemku vás přivítá ranním sluncem a proto je častým místem pro terasy, altány a přístřešky, kde si můžete vychutnat příjemnou snídani při východu slunce. Pokud umístíte ložnice na východ, vzbudíte se s přirozeným světlem a budete mít energii do nového dne.
Východní strana je také vhodná k pěstování rostlin s mírnými nároky na slunce, které ocení ranní světlo, ale nelibují si v poledním horku.
- Západní strana
Západní strana pozemku je zalita odpoledním a večerním sluncem, což z ní činí ideální místo k relaxaci a vychutnávání si západu slunce. Umístěte sem terasu nebo altán a vytvořte si tak prostor pro klidné posezení s rodinou a přáteli. Obytné prostory orientované na západ budou mít příjemné světlo po celý den.
Západní strana s odpoledním sluncem vytváří ideální podmínky pro pěstování rostlin, které milují teplo a světlo, ale zároveň potřebují ochranu před prudkým poledním sluncem. Sem můžete umístit například rajčata, papriky, okurky, ale také bylinky jako rozmarýn, tymián či levanduli, které ocení teplé a sluneční prostředí.
Slunečná místa a stínění
V permakulturní zahradě je důležité pracovat se sluncem a stínem. Stavby mohou být strategicky umístěny tak, aby poskytovaly stín pro rostliny a vytvářely chladné zóny v zahradě. Například dům orientovaný na jih může v létě stínit zeleninovou zahradu a chránit ji před přehřátím. Stěna zahradního domku může poskytnout stín pro stínomilné rostliny jako hosty, kapradiny nebo rododendrony.
Při plánování stínění je důležité zvážit i roční období a pohyb slunce. V zimě, kdy je slunce méně, může být žádoucí, aby sluneční paprsky pronikaly do zahrady a ohřívaly ji. Naopak v létě je třeba zajistit dostatek stínu, aby se rostliny a půda nepřehřívaly. Stínění můžeme zajistit nejen stavbami, ale také výsadbou stromů a keřů, pergolami s popínavými rostlinami nebo použitím stínících plachet.
Stromy a keře
Stromy a keře jsou v permakulturní zahradě nenahraditelné. Nejenže dotváří její estetický vzhled, ale plní i mnoho praktických funkcí, i v souvislosti s umístěním staveb. Výsadba listnatých stromů na jižní a západní straně domu například poskytuje v létě příjemný stín a ochlazuje okolí, čímž snižuje potřebu klimatizace. V zimě, kdy opadají listy, propouští sluneční paprsky a umožňují pasivní vytápění. Jehličnaté stromy na severní straně domu zase vytvoří větrolamový pás, který ochrání zahradu před studenými severními větry a sníží tepelné ztráty.
Živé ploty z keřů a stromů jsou skvělou alternativou k plotům z neživých materiálů. Nejenže ohraničí váš pozemek a vytvoří soukromí kolem terasy či altánku, ale poskytnou také útočiště pro ptáky, hmyz a drobné živočichy, čímž přispějí k biologické rozmanitosti v zahradě. Kromě toho živé ploty tlumí hluk z okolí, filtrují prach a zlepšují kvalitu ovzduší. Výběr vhodných druhů stromů a keřů závisí na lokálních podmínkách a vašich preferencích. Nebojte se experimentovat a kombinovat různé druhy, abyste vytvořili pestrou a funkční zahradu, která bude v harmonii s vašimi stavbami.
Další faktory:
- Svažitost pozemku: Využití terénu pro pasivní vytápění a chlazení, sběr dešťové vody.
- Vodní prvky: Umístění jezírek a potoků v blízkosti staveb pro zlepšení mikroklimatu a estetiky.
- Přístup ke stavbám: Zajištění pohodlného přístupu ke stavbám i v nepříznivém počasí.
- Materiály: Využívání přírodních a lokálních materiálů s nízkým dopadem na životní prostředí.
Integrace staveb do permakulturní zahrady je komplexní proces, který vyžaduje důkladné plánování a zohlednění všech faktorů. Správné umístění staveb přispívá k vytvoření harmonického a udržitelného prostředí, které prospívá lidem i přírodě.
Materiál stavby
Při stavbě garáže, přístřešku, altánu či zahradního domku upřednostněte přírodní materiály, které jsou šetrné k životnímu prostředí a harmonicky zapadají do přírodního prostředí.
Dřevo je obnovitelný materiál, který se snadno opracovává a má výborné tepelně izolační vlastnosti. Při výběru dřeva dbejte na jeho původ a ujistěte se, že pochází z udržitelně obhospodařovaných lesů.
Kámen je dalším skvělým materiálem pro permakulturní stavby. Je trvanlivý, odolný a má výbornou schopnost akumulovat teplo. Využít jej můžete pro stavbu zdí, základů, opěrných zídek, ale i pro vytvoření suchých zídek, které poskytují útočiště pro hmyz a plazy.
Použití těchto materiálů nejenže zapadá do permakulturního konceptu, ale také minimalizuje negativní dopad na životní prostředí.
Sběr dešťové vody
V permakulturní zahradě se snažíme o co nejúčinnější využití všech zdrojů, a to včetně dešťové vody. Střechy garáží, přístřešků a zahradních domků jsou ideální pro její sběr. Dešťová voda je cenným zdrojem, který můžete využít k zavlažování zahrady, čímž šetříte pitnou vodu a snižujete zátěž na kanalizační systém. Ke sběru dešťové vody se používají sudy, nádrže nebo cisterny, které se umísťují pod okapy.
Zelené střechy na domech a garážích jsou dalším skvělým způsobem, jak využít dešťovou vodu a zároveň zlepšit mikroklima a biologickou rozmanitost. Zelené střechy jsou střechy pokryté vegetací, která zadržuje dešťovou vodu, snižuje teplotu v létě a izoluje v zimě. Zároveň poskytují stanoviště pro hmyz, ptáky a drobné živočichy, čímž přispívají k biologické rozmanitosti v zahradě. Kromě toho zelené střechy zlepšují estetický vzhled stavby a vytvářejí příjemné prostředí k odpočinku.
Zelené střechy lze realizovat nejen na domech, ale také na garážích či zahradních domcích. Při jejich realizaci je důležité zvolit vhodný typ vegetace a zajistit dostatečnou nosnost střechy. Jsou skvělým příkladem toho, jak můžeme v permakultuře propojit funkčnost a estetiku s ohledem na životní prostředí.
V permakulturní zahradě je hned na začátku důležitý dobrý plán, ve kterém na nic nezapomenete a vše bude na tom nejvhodnějším místě. A takový plán vyžaduje čas, pozorné vnímání okolí, přemýšlení o různých potřebách a možnostech řešení.