Ikona telefonu +420 210 012 222 Po - Pá 7:30 - 17:00

Co je to permakultura a jaké jsou její základní principy?

Paradajky v skleníku
Publikované 21.06.2021 10:00

O permakulturních zahradách se v poslední době hodně mluví. Například, že jsou to zahrady „pro líné“, že nemají žádný systém a že je v nich nepořádek. Co z toho je pravda a co ne? Jaké jsou permakulturní zahrady ve skutečnosti?

Proč a na co nám je permakultura?

Trocha filozofie na začátek neuškodí. Podstatu permakultury (z anglického „permaculture“) vystihuje už její název – „perma“, od slova „permanentní“, tedy trvale udržitelný, a „culture“, což původně znamenalo zemědělství a později se rozšířilo na kulturu jako takovou, tedy celé naše fungování a vztahy s prostředím v nejširším slova smyslu. Nejste z toho o moc moudřejší? Přeloženo do lidské řeči to znamená fungovat tak, abychom co nejméně vyčerpávali sebe i životní prostředí, aby se vše mohlo přirozeně obnovovat. Nebo ještě jednodušeji: musíte dělat věci tak, abyste vydělávali co nejméně, utráceli co nejméně a měli z toho co největší užitek.

Burina v cibuli

Pokud jde například o zahradu, znamená to také uvědomit si, co a kolik toho skutečně potřebujeme, vytvořit správné prostory a pěstovat jen tolik, kolik potřebujeme. To je také jeden ze způsobů, jak mít zahradu, která zbytečně nevyčerpává půdu ani nás a z níž máme přiměřený užitek (psychické i materiální) s minimem námahy.

Jiný systém

Pokud si pod pojmem „správná“ zahrada představíte dokonale rovný, okopávaný záhon bez jediného stébla plevele, pak správná permakulturní zahrada bude skutečně vypadat jako zahrada bez systému. Opak je však pravdou. Existuje zde velmi propracovaný systém, i když na jiném principu. Je to systém inspirovaný přírodou. Například v lese nerostou jen stromy, ale také nízké byliny a keře pod nimi, které se navzájem podporují a vytvářejí si vhodné podmínky. A připadá vám les neuspořádaný? Necítíte se v něm dobře? A přitom vás prostě baví růst, bez hrabání a pletí… Takže to chce jen jiný pohled.

Les

Jedním ze základních principů permakulturní (neboli přírodní) zahrady je práce v souladu s přírodou. Využívání stejných principů, mechanismů a vztahů mezi rostlinami, živočichy a mikroorganismy, které jsou v přírodě vzájemně prospěšné. Pokud si jich všimneme a využijeme je v zahradě, bude i ona fungovat stejně spontánně, bez zbytečné námahy a trvale.

Pestrost je cesta

Další důležitou zásadou zdravé přírody, a tedy i správné permakulturní zahrady, je rozmanitost. Díky ní je celý systém stabilní. Proto je pro přírodní zahradu typické smíšené pěstování, kde se škůdci nešíří tak snadno jako v monokulturách.

Díky pestrosti bude na permakulturní zahradě také méně nepořádku. Není to však jen tak ledajaká rozmanitost. Především je důležité vybírat druhy a odrůdy, kterým se bude na daném stanovišti dařit – protože zdravá a silná rostlina je odolnější. Přednost mají odolné stromy a keře, trvalky a víceleté rostliny nebo rostliny, které se samy množí, takže je není třeba každý rok pracně vysazovat nebo vysévat.

Kvety v záhrade

Kromě toho je třeba vědět, které rostliny se navzájem snášejí a podporují a kterým kombinacím je třeba se vyhnout. Jinými slovy, musíte respektovat tzv. alelopatické vztahy, tedy vzájemné působení mezi rostlinami. Ve skutečnosti je výhodné vysazovat rostliny v kombinacích, které si vzájemně pomáhají – například rajčatům se daří s kukuřicí, celerem nebo bazalkou. Velmi užitečná je také kombinace zeleniny s bylinkami a květinami – například axamintia odpuzuje háďátka z cibulové zeleniny, kapucínka pomáhá proti mšicím…

A je tu také prostor pro přemýšlení o tom, co opravdu potřebujete a co je jen zbytečná móda. Opravdu potřebujete nízko posekaný trávník? Neposlouží vám stejně dobře, a možná i lépe, louka s květinami? Navíc je to hezčí a méně pracné. Opravdu potřebujete živý plot složený pouze z tisů? Nebylo by lepší udělat ho ze směsi ovocných keřů? Určitě to bude zajímavější i užitečnější využití prostoru – pro vás i pro včely a motýly.

Nejen brát, ale také dávat

K zásadám permakultury patří také důsledné využívání toho, co nám zahrada dává, včetně co největšího vracení zdrojů zpět do zahrady. Například živiny by se měly vracet do půdy a klasické kompostování není jedinou možností. V přírodě vytváří opadané listí a odumírající rostliny na podzim vrstvu organického materiálu, proto se v permakulturní zahradě při sklizni ponechávají rostlinné zbytky také v záhonu – v zimě chrání půdu před mrazem, který by jinak zničil půdní bakterie důležité pro její úrodnost. Ani hmyz neumrzne. Příroda přece nerozlišuje mezi škodlivými a užitečnými živočichy nebo rostlinami. Každý z nich má svůj význam a své místo.

Odpad na kompostovanie

Neodkrývat, zakrývat

V přírodě, zahradu nevyjímaje, není „holá“ půda přirozená. Je to jako pozvánka pro nejodolnější, nejrychleji se množící rostliny (jinými slovy plevel) – ahoj, tady máš volné místo, tady můžeš růst! Jaké je permakulturní řešení? Nebojujte proti přírodě, jejíž součástí je i plevel, ale dělejte to, co má půda ráda – zakryjte ji. Rozsypejte na ni slámu, štěpku, listí… Má to několik příznivých účinků – zabraňuje to půdní erozi, neodpařuje to vláhu, takže nemusíte tolik zalévat, a nezbývá místo pro růst plevele (ani pro okopávání ;)).

Mrkvová vňať

Pokud nějaký plevel proroste skrz vložku, lze ho snadno vytrhnout (ale musí se to udělat před vytvořením semen). Pak ji stačí nechat ležet na záhonu, aby jí prospěla. Případně můžete pod výstelku vložit karton. Plevel, který je již v půdě, přes ni neproroste. Karton se nakonec rozpadne spolu s vrchní vrstvou a pohnojí půdu. Vždy sázejte do zakryté půdy a vždy sázejte pestře a dostatečně hustě, abyste ponechali prostor pro nežádoucí rostliny. A ušetříte si práci s okopáváním a pletím.

Není to „zahrada pro lenochy“

Je to spíše zahrada pro vnímavé a přemýšlivé. I na permakulturní zahradě je třeba pracovat, ale je to práce jiná a jinak časově rozdělená – například s vytvářením vyvýšených záhonů máte nejprve více práce než s obvyklou vertikutací záhonů. Později se však práce zjednoduší a ušetří. Ano, je pravda, že v permakulturní zahradě se neorá ani nekopává. Pokud budou důležité půdní mikroorganismy a živočichové vystaveni světlu, zahynou, což půdě rozhodně neprospívá. Proto se uplatňuje přesně opačný přístup převzatý z přírody – na povrch se přidávají vrstvy, které postupně tmavnou a vytvářejí novou, zdravou půdu, podobně jako spadané listí, větve a odumřelé zbytky rostlin v lese. Je to tedy opět práce, jen jiná a v jiném čase.

Paradajky v skleníku

Základem je dobrý plán

Abyste v permakulturní zahradě měli méně nepořádku, musíte více přemýšlet a více si uvědomovat prostředí v zahradě a jejím okolí. Například je třeba vybrat správné druhy rostlin pro správné místo a vhodně je kombinovat, vysadit stromy tak, aby nestínily tam, kde potřebujete slunce, postavit zahradní domek, abyste nemuseli zbytečně chodit pro zahradní nářadí, a případně z něj vytvořit stinné místo k odpočinku… Pokud chcete být od začátku „permakulturní“, měli byste již v této fázi přemýšlet o všech prvcích tak, že z nich chcete vytěžit co nejvíce při minimálních nákladech a úsilí. Nejlepší prvky jsou tedy samozřejmě ty, které vydrží co nejdéle.

Úroda v skleníku

V permakulturní zahradě je důležité mít hned na začátku dobrý plán, aby se na nic nezapomnělo a vše bylo na správném místě. A takový plán vyžaduje čas, pečlivé vnímání okolí, přemýšlení o různých potřebách a možných řešeních… Permakulturní zahrada je tedy zahradou, ve které je třeba používat více zdravého rozumu než obyčejných selských rukou ☺.